Země původu: Japonsko.
FCI klasifikace: skupina 5 (špicovité a skupina urtypu),
sekce 5 (asijský špic a príbuzná plemena), bez pracovní zkoušky.
Užití: doprovodný pes.
Celkový výraz: velký, plně proporcionální pes se silnou stavbou těla a pevným základem, druhotné pohlavní znaky jsou výrazné, nekomplikovaný, s ušlechtilostí a důstojností.
Duležité proporce: Poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10:11, fena je poněkuď delší.
Vlastnosti: klidný, věrný, poslušný a bystrý.
Hlava: Lebka je v poměru k tělu přimeřená, široké čelo s výrazným stopem, bez vrásek. Mohutné čellisti, nosní hřbet rovný, nosní houba velká a černá. Bílí jedinci mohou mít masové zbarvení nosní houby. Čenichová partie je střední délky, klínovitá, ale ne příliš špičatá. Hřbet nosu rovný, nůžkový skus, pysky těsně přilehlé.
Oči: Přimerene malé, mandlového tvaru, nepříliš od sebe vzdálené, poněkuď šikmé, č ím tmavší, tím lépe.
Uši : Poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s lehce zaoblenou špikou, nepříliš daleko od sebe nasazené, vzpřímené a lehce nakloněné dopředu.
Krk: Silný, svalnatý, bez laloku a proporcionální k hlave.
Tělesná stavba: Hřbet rovný a silný, bederní partie široká a osvalená, hrudník hluboký, předhrudí dobře vyvinuté, žebra mírně klenutá, břicho vztažené.
Ocas: Vysoko nasazený, silný, pevně stočený, nesený přes hřbet, při natažení sahá špička k hleznům.
Hrudní končetiny: Lopatky mírně šikmé a dobře vyvinuté, přední končetiny rovné se silnými kostmi, lokty jsou těsné k tělu.
Pánevní končetiny: Dobře vyvinuté, silné, mírně zaúhlené.
Tlapy: Silné,kulaté, dobře uzavrené, mírně klenuté.
Pohyb: Pružný a plný (energický).
Osrstění: Stockhaar, pevná a rovná, podsada měkká a hustá, na kohoutku a na hřbetě o něco delší a na ocase nejdelší.
Barva: Červená, žíhaná, bílá.Všechny uvedené barvy kromně bílé musejí mít uradžiro (probělená až bílá srst na obličejové části a celé spodní linii těla a vždy s bílou špickou ocasu).
Velikost: výška psa 67 cm , feny 61cm v rozmezí plus minus 3 cm
Vady: Každá odchylka od uvedených bodů musí být hodnocena jako vada, přičemž její hodnocení musí být v přesném poměru ke stupni odchylky.
černá maska
Skvrny na bílém podkladě
Bázlivost
Předkus a podkus
Skvrnitý jazyk
Chybějící zuby
Krátký ocas
Vylučující vady:
Nevzprímené uši
Svěšen nesoucí ocas
Dlouhá srst
Poznámka: Pes musí mít dvě normálně znatelná varlata sestoupená v šourku.
Akita a historie
Akita patří k nejstarším plemenům psu na světě. Doklady o chovu lze vysledovat až do 15.století, kosterní nálezy však svědčí o mnohem starším původu. Psi podobného vzhledu určitě v Japonsku existovali již zhruba před 5000 lety. Název AKITA je odvozen od japonské prefektury Akita, nacházející se v severní č ásti ostrova Honšú. Odtud plemeno pravděpodobně pochází. Slovo INU nebo KEN, které se k názvu často přidává, namená pes. V dobách epochy Tokugava a Taisho (1603 -1925) byl akita především společníkem samurajů. V roce 1931 prohlásil císař Hirohito toto plemeno za národní majetek.Tím byl také zakázán další export akit. Nařízení se přestalo dodržovat teprve v roce 1945 - v době okupace se vyvezlo mnoho představitelů tohoto plemene do Ameriky. Ješte dnes platí akita v Japonsku za symbol ztělesněné věrnosti. Na nádražní stanici Shibuya v Tokiu stojí od roku 1948 bronzová socha akity Hachiko, která je připomínkou lásky a věrnosti tohoto psa ke svému pánovi. Hachiko byl akita profesora, jenž přednášel na univerzitě v Tokiu. Každé ráno doprovodil Hachiko profesora na nádraží a odpoledne jej zde opět přivítal. Profesor Ueno zemřel v roce 1925 na srdeční infarkt. Hachiko však po dobu dalších deseti let přicházel každé ráno a odpoledne na nádraží a čekal tam na svého pána. Dne 7.3.1935 byl Hachiko nalezen mrtvý na místě, na kterém tak dlouho trpelivě čekal.
Akita je popisována jako veliký, pevně stavěný pes s dobrými proporcemi. Markantními vzhledovými znaky jsou vzpřímené, relativně malé a mírně dopředu překlopené uši, stočený ocas a klidná povaha. Srst je rovná, s hustou a měkkou podsadou. Za typickou barvu se v Japonsku považuje červená se světlou maskou, žíhaná se světlou maskou a bílá. V Americe je hlavní barvou červenohnědá s tmavou maskou, pinto a bílá. Dle standartu je akita inteligentní pes, který vyniká svou ušlechtilostí a hrdostí. Kdo jednou akitu vlastnil potvrdí,že jeho povaha má mnohem širší záber.
Akita je absolutně věrný své rodině, je k ní připoután a poslouchá ji. Je to klidný, vyrovnaný a odvážný pes, který je opatřen dokonalým instinktem k ochraně. Dvě věci však akita rád nemá: majitele, který jej chce k něčemu nutit a ostatní velké psy, kteří se mu ihned nepodřídí. Kdo nedokáže akceptovat “ tvrdou hlavu “ akity a kdo není ochoten přistupovat k výchově tohoto psa s velkou láskou a trpělivostí, ten by si akitu pořizovat neměl.
I přes nepříliš snadnou výchovu se akita vyznačuje širokými možnostmi využití. Sloužil jako lovecký a strážní pes, jako pes záchranářský, slepecký a pracovní. Na ostrově Hokaido se akity ješte dnes používají pro lov a tahání břemen. Akita se používal jak pro lov malých divokých zvířat, tak pro lov medvědů a černé zvěře. Osvědčil se také jako pes saňový, ačkoli jej jeho klidná a dominantní povaha od plemen sanových psů odlišuje. V dnešní době se akita uplatňuje zejména jako rodinný společník, doprovodný a strážní pes.
Hned je třeba vyvrátit veškeré “ báchorky “ . Akita je zcela normální pes. Nevyžaduje ani zmrzlé maso ani krvavé vnitřnosti atd. Také na fabulované rozměry 75 - 80 cm a váhu 70 - 80 kg raději ihned zapomeňme. Jedině senzacechtivost mnohých lidí mohla dokázat, že se takové nesmysly tradovaly po dlouhá desetiletí. Každopádně jsme se nesetkali s nikým, kdo by akitu takových rozměrů viděl. Podmínky držení akity by měly splnovat následující body:
- Akita vyžaduje spolehlivého, důsledného a trpělivého pána. Jeho místo k ležení musí být suché, chráněné pred průvanem a přímým slunečním zářením.
- Akita by měl být členem rodiny a neměl by být pokud to okolnosti umožnují držen v kotci.
- Akita potřebuje relativně malé množství potravy. Strava by však mela být vyvážená a neměla by obsahovat sóju ( rostlinou bílkovinu, neboť u představitelů tohoto plemene, kteří jsou krmeni potravou s obsahem sóji, lze pozorovat stále častěji alergické reakce ( kožní vyrážky ).
Splníte - li výše uvedené body ( zejména pak bod první ), lze sotva očekávat nějaký nezdar. Od ostatních plemen psů se akita liší zejména svou neuvěřitelnou tvrdohlavostí. Velmi výrazné je rovnež jeho sebevědomí. Zejména pokud se týče psů ( samců ), dostali nekteří ( nedůslední ) majitelé opravdu za vyučenou
Učiňte sobě i své akitě obrovskou laskavost a vychovávejte ji od prvního dne. Z roztomilého štenátka, které jste si od chovatele přivezli ve veku 8 - 10 týdnu, vyroste ve velmi krátké době velký a velice sebevědomý pes. Pokud se Vám nepodaří vychovat svou akitu do doby její dospělosti tak, aby Vás uznávala jako vůdce smečky, můžete očekávat nepříjemné střety. Především byste vždy měli mít na paměti fakt, že je mnohem snadnejší poskytovat žádoucí výchovu a vedení štěňeti nebo mladému psu, než začít náhle zkoušet vychovávat psa ve věku 9 - 12 měsíců, který navíc měrí 65 - 71 cm .
Koupi akity je nutno řádně promyslet - právě proto , že zacházení s ním není zcela jednoduché. Například je třeba vědět, že vetšina psů reaguje agresivně vůči ostatním velkým psům, nebo že mnozí představitelé tohoto plemene vášnive rádi loví.
Pokud s týče vztahu člověka k akite, lze ř íct, že existují vlastně pouze lidé, kteří jsou plemenem absolutně nadšeni a koupí si vždy jen akitu a lidé, kteří prohlásí jednou jedinkrát a nikdy více. Abyste nepatřili k té druhé skupině, měli byste se před tím, než vůbec začnete pomýšlet na koupi akity, důkladně seznámit s charakterem plemene a předejít tak nepředloženému pořízení psa, které má téměř vždy nepříjemné následky - zejména pak pro akitu. Myslím si, že je pro psa velmi zlé, když má být odložen, jak to činíme s ojetým kolem. Budeme - li se předem dostatečně informovat. Ušetríme takové nepříjemné situace sobě i psovi. Výchova akity má být důsledná a vedle důslednosti vyžaduje stejnou míru láskyplného a trpělivého přístupu z Vaší strany. Nepokoušejte se svou akitu k něčemu nutit. Zjitíte totiž, že tak pouze posilujete a podporujete její svéhlavost. S láskou, trpělivostí, s přátelským přístupem a s rozumnou mírou přísnosti ( je-li jí vůbec zapotřebí) dosáhnete zcela určitě toho, aby Váš pes prováděl požadované příkazy. Akita učiní z lásky ke svému pánovi vše, i když ne vždy napoprvé.
Ačkoli jsou možnosti výužití široké, není akita rozhodně psem vhodným k výcviku obrany. Akita nikdy nedosáhne 100 bodů, neboť má vůči člověku velice vysoký práh vydráždení a jen steží jej přimějete k obranné službě. Německá Akita Club své členy od obranářského výcviku vysloveně odrazuje. Někteří členové však dosáhli hezkých úspechů ve všeobecném výcviku doprovodných psů, což potvrzuje, že akita je ochoten a schopen podávat výkony. Člověk proste musí u akity akceptovat fakt, že mnohdy nemá chuť, nebo že nechápe, proč má určitý cvik provést několikrát. Jak lze vidět, potřebuje majitel akity dobré nervy. Pokud je máte a pokud budete ke své akitě přistupovat s trpělivostí a klidem, naleznete svého životního přítele. Rozumně vychovaná a držená akita je svému pánovi věrná, chová se vůči němu spolehlivě a poslouchá jej.
Jako člen domácnosti je akita velmi příjemný. Je klidný, málo šteká a rád vetšinu dne polehává ve Vaší blízkosti. Akita dvakrát do roka líná, což je poměrně náročné, neboť při tom ztrácí veškerou svou podsadu. Pro majitele to znamená míti jednak neustále po ruce vysavač, a navíc svého psa denně kartáčovat. Zde musím podotknout. Že mnozí majitelé akit se domnívají, že uvedená věta o línání je pouze mírným vyjádřením daného stavu. Připravte se tedy na velké množství srtsti.
Akita velice dobře vychází s dětmi. Jako pro všechny ostatní psí plemena zde však platí, že se psi a děti nemají nechávat spolu bez dozoru. Bývám vždy téměř bez sebe z dotazu lidí, kteří v akite hledají hlídače dětí nebo náhradu za plyšové zvířátko.
Považuji za velice nezodpovědné, nechat jít na procházku samotné dítě se psem vyšším než 50cm - at již se jedná o jakoukoli rasu. Kombinace samotného dítěte a dospělého samce akity na ulici není jen nezodpovedná, nýbrž přímo nebezpečná. V ostatním je u akity vyvinut silný pud k ochraně své rodiny, který není třeba nejak zvlášt probouzet.
A nyní několik poznatků k vývoji. Akita dosáhne ve svých prvních 7 až 8 měsících života téměř své konečné výšky. V následném dospívání přibudou ( vycházejíc ze zkušeností ) maximálně 1 až 2 cm . Skutečně brzy tedy máte psa, který je sice postavou veliký, avšak pokud se vývoje a zpevnění kloubů týče, je spíše ještě“ malým dítětem “ . Měli byste dbát na to, aby se pes nepřepínal. Je nutno vyvarovat se dlouhých procházek, horolezeckých tůr, časté chůze po schodech atd. Pes nezná své meze. Poběžíte - li, pobeží s Vámi. Šteňata a mladí psi nemají ani běhat vedle kola. Chyby, které se vyskytnou při výživě a držení mladého psa, se mohou negativne odrazit na jeho zdraví. Rozumná míra pohybu, náklonosti a výchovy a vyvážená strava, vhodná pro daný typ psa, Vám ušetrí budoucí nepříjemnosti, jakož i náklady na veterinárního lékaře.
.
 |
 |
||
|
Tosa - inu |
Shiba - inu |