Karas zlatý

Carassius auratus auratus

Cyprinidae -Kaprovití

 Až 15 cm -Východní Asie -17. století

Zlatá aberace byla během staletí vypěstovaná z východoasijského karasa stříbřitého (Carassius auratus) ve staré Č íně. Již v 17. století byli karasi zlatí dovezeni do Portugalska a odtud se rozšířili do celé Evropy. Všechny typy závojnatek jsou vypěstovány křížením ze zlatého karasa, kterého u nás dobře známe ze zahradních bazénu.

Karas zlatý se svým způsobem života i chováním podobá našemu kapru. Potravu shání ponejvíce "bagrováním" po dně nebo lapá po hladině.

V Americe, v městě Martinsville, je v pravém slova smyslu vyrábějí v miliónovém množství. Je tam obrovská pěstírna.. lépe řečeno továrna na ryby, o které si můžeme udělat představu, uvážíme-li, že na krmení se denně spotřebuje 15 kg pšeničné mouky. Z Číny se dováží ročně 20 tun vaječného žloutku. Tato pěstírna vlastní 350 betonových bazénů o rozměrech 20 x 6 m . Rozvážení rybek do prodejen obstarávají zvláštní cisternové vozy, které pojmou 50 hl vody s 200 000 rybkami. Větší počet těchto karásků kupují vládní úřady pro vysazování do volné přírody, kde hubí komáří larvy. V Číně se karas zlatý pěstoval již v 10. století. Pomocí dlouholetých neúnavných pokusů vypěstovali číńané nám velmi dobře známou závojnatku (Carassius auratus auratus var. bicaudatus) v různých odrůdách, jako nebehleďky, dalekohleďky, karkulky, teleskopky, bůvolí a lví hlavy, perlošopinatky,červené, stříbrné, modré i jinak zbarvené. Zlaté zbarvení rybek vzniklo mutací.

Závojnatky potřebují velkou nádrž, písek hrubého zrnení s drobnými oblázky. Do nádrže nevkládáme žádné skalky ani ostré kameny, protože při nemotorném plavání a rejdění by se závojnatky mohly lehce poranit Je nutné vydatné vzduchování a filtrování vody. Rostliny sázíme jen silné a tuholisté. Vodu jednou týdne částecně vyměňujeme. Rybky jsou mírumilovné, snášenlivé, potrpí si na rozmanitou potravu. Nejvhodnější teplota vody je 15 až 22 °C . Silnejší pokles teploty závojnatky špatně snášejí, i když to hned nepostřehneme. Rybkám se nachladí plynový mechýř, zdržují se pak neustále u dna na jednom místě, plovou svisle, potravu však přijímají.

Závojnatky se vytírají několikrát do roka. Vhodnou dobu tření si obyčejně určí samy. Tření lze také velmi snadno urychlit. Zjistíme-li, že se závojnatky mezi sebou honí, vylovíme samičku a nejčilejšího samečka a umístíme do l00 litrové nádrže s hrubším pískem, bez rostlin, v rozích silne vystlané parožnatkou (Nitella). Samečka poznáme podle třecí vyrážky na čele. Krátkou dobu odstátá čerstvá voda, dobře provzdušněná a o 2°c teplejší než v nádrži, ve které byly chovány, tření urychlí. Během tří hodin je poměrně divoké tření skončeno. Chovný pár ihned poté odlovíme. Rybky jsou velmi plodné. Druhý den zjistíme velké množství neoplozených bílých jiker. Tyto jikry odstraníme pomocí kapiláry, aby se plesnivěním nenakazily jikry dobré. Potěr se líhne asi 4 dny, za další 4 dny se rozplave a přijímá živou drobnou potravu. Krmíme několikrát za den. Potěr velmi nestejnoměrně roste, a proto je nutné třídit jej podle velikosti. Standardní kusy třídíme za 6 mesíců. Velká část potěru se vrací ve své forme k předkům, ke karasům zlatým. Do tření proto vybíráme jen dvouroční, pěkné, standardní kusy. Závojnatky milují rostlinnou potravu, a proto jim dáváme kromněživé potravy občas také hlávkový salát nebo spařený špenát .